-
Káceli stromy v plném květu. I to bylo pro tu dobu příznačné!
- Rubrika: Příběhy
-
V létě se konají abiturientské srazy. Na jednom takovém v Přelouči se potkala Jiřina Hájíčková se Zuzkou Hisirovou. A pak už netrvalo dlouho, pár telefonátů, a zrežírovala jsem si se Zuzkou setkání v Praze, v překrásném prostředí žižkovského Montmartru na předzahrádce jedné restaurace. Byl vlahý srpnový podvečer, který splavně přecházel v noc. Když jsem přicházela na místo setkání, hned jsem věděla, že ten stolek obsazený dvěma dámami, je ten správný. Čekaly na mě. Líba a Zuzka. Jen jsem usedla, začala příjemná konverzace, která ani v nejmenším nezaznamenala zámlky, pohledy stranou či kradmé sledování hodinek. Režie hovořila jen o místě, aktérky však tu krásu setkání dotvořily samy. Budiž pochváleno léto, moravské víno a lidské vztahy především.
-
Jak je to s knihou?
- Rubrika: Odeznělo
-
Včera jsem s konečnou platností uzavřela příjem příběhů a jejich autorizací. Snad ty z Vás, s nimiž jsem si dohodla jiný termín, čas dodrží. Byly to výjimky, které potvrzují pravidlo.Teď mě čeká revize příběhů podle Vašich oprav.
Více… klikněte na název článku
-
Návštěvy
- Rubrika: Příběhy
-
Už se mi sbíhají autorizované příběhy pro knihu. Paní Tížková se zaměřila na jednu z nejtraumatičtějších chvil. Návštěvy. Každá z nás má své vzpomínky. Mnohé se však podobají jako vejce vejcí… Nechme vyprávět protagonistku návštěv:
Můj tatínek Karel Procházka byl zatčen v dubnu 1948 a odsouzen ve skupině za velezradu, vyzvědačství a opuštění republiky. Rozsudek zněl: 30 let odnětí svobody, ztráta majetku a občanských práv. Doma jsme s maminkou zůstaly já třináctiletá a moje malá sestra, která šla po prázdninách do první třídy. Celý náš život byl náhle naruby a my jsme se snažily den po dni hledat rovnováhu. Maminka začala pracovat v továrně na směny a my dvě jsme si musely zvykat na samotu a prázdné místo po tátovi. Pocit rodinné sounáležitosti nastal, když přišel od něho dopis a nebo povolenka návštěvy. Za těch dvanáct let však bylo těch návštěv věru málo (jedna až dvě za rok), ale některé z nich se mi tak vryly do paměti, že na ně nikdy nezapomenu.
-
Dědeček Hemingway aneb Jak mi pan president Masaryk řekl NAZDAR
- Rubrika: Příběhy
-
Čtvrtého září jsem dojela do Malína, protože jsem slíbila paní Květě Moravečkové, že zaznamenám její vzpomínky a že se z nich pokusím vytvořit nějaké souvislejší vyprávění. Přinesla jsem si od ní i nějaké fotografie. Jak se mi to podařilo, to už posuďte sami.Doma hledím na fotografii starou asi osmdesát let. Dědečkova podoba mi přihrála na mysl Ernesta Hemingwaye. Stařec a moře. „Člověk může být zničen, nikdy poražen.“ Tenhle citát mě provází mým životem už nějaký ten čas. A s ním přistupuji k psaní. Kéž bych dokázala sepsat příběh paní Květy, kéž by se mi nerozlétaly myšlenky do dálek zeměpisných či hloubek historických, vždyť ona mi předložila takovou škálu dat, že se obávám výsledku. Odčítám a vracím se ke své návštěvě.
-
Tri sestry
- Rubrika: Příběhy
- Jak se Vám líbí mačička a bábätko? Milé, že. Pamatujete si ještě, jak jsme chodili nakupovat světové bestsellery do Slovenské knihy na roh Václavského náměstí a Štěpánské, protože do češtiny nebyly přeloženy? Vzpomínáte, jak jsme se těšili na slovenské pondělky v televizi? Tohle čtení sice nebude pohádkové, leč řeč je krásná, libozvučná. Snad mi též dcery Kosorinovy odpustí, že jsem jejich vzpomínání vybavila takovým titulkem. Nemá nic společného ani s pohádkou, dokonce ani s Čechovem.
-
Vlčnovjanky
- Rubrika: Příběhy
-
I tento text má svou historii. Díky radnímu Uherského Brodu jsme dostaly mezi společenství Dcer dvě Vlčnovjanky. Než začneme číst, musím poděkovat vlastně i vnučkám politického vězně pana Jana Plesla, protože ony se především zasloužily o tento příspěvek, který, ač smutný, tak v mnohém připomíná bukolické časy našeho venkova. Na příkladech uvádí kvalitní etické hodnoty - lásku, víru, soudržnost, odvahu a řád, avšak nejen je. Najdeme i jiné.
-
Něco poezie, Hořické sympozium
- Rubrika: Příběhy
-
Odpoutejme se na chvíli od historie a dopřejme si něco poezie. Paní Tížková mi půjčila básně svého tatínka, řídícího učitele z Dobrušky, který si odseděl něco let v komunistických lágrech.Ocituji jich pár, těch méně pochmurných.
Koncert
Je nepodobno k víře,
že v téhle díře
se objevila kočka —
vlastně černé kotě.
A hned k mé botě,
tře své chudé tělo,
vousy, bradu — .
Jak zavadila žebry
o mou botu -
"Nezapomeň, kotě, tuhle notu
a umění své seber!
Doprovodím basem
svých tě žeber!
A o čem ten koncert bude?
O příšeře rudé
a jejím brachu — hladu!"
-
Díky, že všechny křivdy, dluhy, mohu odpustit
- Rubrika: Příběhy
-
Příběh, který budeme číst, se v určité chvíli protnul s příběhem jiné Dcery. Děkuji paní Melicharové, že se rozepsala o svém osudu a ve vzpomínkách došla i na pana Meřičku, otce paní Vaďurové (http://www.dcery.cz/?nid=479&lang=cz). Moc mě potěšilo, že nám autorka podala obraz českého venkova padesátých let, obraz odvrácené strany. Nikoli obraz zpěvu a jásotu a kašírovaných pěstitelských úspěchů, ale obraz skutečného života.
Můj tatínek Josef Špalek pocházel ze starého selského rodu, který je písemně zaznamenán od roku 1601. Protože byl tatínek druhorozený, dostal jako věno studie a otcovský podíl a po studiích si hledal práci.
-
Vyměnili úrodnou hanáckou rovinu za drsnější horské prostředí
- Rubrika: Příběhy
- Paní Eva je z Dcer ta "nejdcerovatější". Patří mezi těch dvanáct,
které poskytly interview paní Švehlové pro výzkumné účely. Konečně se daří
získat příběh "jinak".
Pojďme společně a začtěme se:
-
Slušná, zdraví, doporučuji hlídat! aneb Taková to byla doba…
- Rubrika: Příběhy
-
Sešly jsme se s paní Olgou Bezděkovou, dcerou plukovníka letectva Stanislava Rejthara, v předvečer čtyřicátého výročí vpádu spojeneckých armád Varšavské smlouvy do Československa. Seděla jsem v tom pozdním letním večeru v příjemné společnosti venku na zahradě nedaleko romantické řeky Sázavy.
Olga a její muž povídali a já jsem jen pozorně naslouchala. Žádná literatura nemůže soutěžit s životem! I ty nejlepší románové fabulace na životní příběh Olgy a její rodiny nemají. Večer to byl plodný. Konečně Vám mohu představit další vzpomínky, které se rok po roku, krok po kroku nesou až do dneška. Zkrátka BEZ KONTINUITY, NENÍ IDENTITY.
Nechme vyprávět Olgu:
Po roce 1948 byli všichni letci RAF, ale nejednou i vojáci z Východu, trnem v oku komunistickým vládcům. Ti záhy udělali čistku v armádě. Za válečné zásluhy ve službách „imperialistů“ letce degradovali, vyhodili z armády, z bytů, ze zaměstnání.
Nepřehlédněte
- Pozvání na Dušičkové setkání v Řetízkárně
- Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY
- Příběh Anny Mackové
- Muzeum paměti XX. století
- Poslední možnost přihlášení do soutěže Eustory 2023
- Festival Řetízkárna
- Německá premiéra dokumentárního filmu o Haně Truncové
- Pietní setkání v Lošanech 6. května
- Návrh na udělení Umělecké ceny města Plzně za rok 2022 (PDF)
- Leden v museu Kampa
- Vyhodnocení Eustory 2022 a udělení Ceny Evy Vláhové
- Září v museu Kampa
- Mimořádné červnové akce v museu Kampa
- Vzpomínkové setkání k uctění památky obětí násilí let 1948–1989 (Valašské Klobouky, 24. 6.)
- Pietní shromáždění k uctění památky obětí komunismu (27. 6.)
- Pietní shromáždění k uctění památky dr. Milady Horákové (26. 6., PDF)
- Pietní akt obětem rudého teroru (26. 6., PDF)
- Končí přihlašování do soutěže Eustory
- Aktuální výstavy v museu Kampa
- Termín přihlášky do Eustory prodloužen