Přejít na navigaci

  1. Jak je daleko z Paloučku na Pankrác? Pro smrt sedmnáct měsíců.

    • Rubrika: Příběhy
    • v

      Můj otec PhDr. Rudolf Voříšek, redaktor nakladatelství Vyšehrad, byl zatčen 19. 6.1952 a dne 6. 8. 1952 odsouzen pro trestný čin velezrady k odnětí svobody na 11 let, k propadnutí majetku, k peněžitému trestu a ztrátě občanských práv. Prošel věznicemi Vinařice u Kladna a táborem Bytíz u Příbrami. 1. listopadu 1953 v pankrácké vězeňské nemocnici na leukemi zemřel. Dne 22. října 1991 byl plně rehabilitován.

       

  2. Setkání Dcer s paní Janou Kánskou 20. října 2007

    • Rubrika: Příběhy
    • j

  3. Neřvi, ten otec je darebák aneb Příběh Věry Pytlíčkové-Indrové,

    • Rubrika: Příběhy
    • dcery politického vězně padesátých let Jaromíra Indry

      v

      Měla jsem štěstí, že jsem vyrůstala v rodině, kde platila pravidla chování založená na upřímnosti, pracovitosti, obětavosti, na lásce k lidem, k vlasti, k přírodě a na čestném chování. Dědeček byl předseda Klubu turistů ve Vyškově, pracoval jako knihař ve svém podniku, který s babičkou založili.

      Babička vedla knihkupectví, knihařství a papírnictví padesát let. Můj otec podnik převzal v roce 1945. Tatínek Jaromír Indra, narozený v roce 1913, byl od svých sedmi let členem Junáka. Bratra, bratrance a mě vychovával v duchu jeho zásad. V letech 1948 a 1949 jsem byla i já krátce světluškou. Otec byl oblastním velitelem a před naším domem se v neděli odehrávaly nástupy jednotlivých oddílů. To byl pro mě silný zážitek.

       

  4. Irenku už na elektronické adrese, ale ani na té suchdolské neseženete

    • Rubrika: Příběhy
    • Zasáhl osud a o prázdninách nám ji vzal. Nám všem. Už, když jsem psala krátkou zprávu o jejím odchodu pro naše webové stránky, uvědomila jsem si, Irenkaže Irenčin příběh nemáme k dispozici. Jen střípky, střípečky to byly, co jsem posbírala mezi námi Dcerami. I když jsem se je s velkým úsilím snažila poskládat jako archeolog nalezené kousky nádob, v tuto chvíli jsem rezignovala. Ne však na dlouho. Vždyť jedním z našich cílů je přece zachytit co nejvíc příběhů pro budoucí pokolení, aby si naši potomci při studiu historických materiálů mohli rozvinout barevnou škálu příběhů z let mládí našeho, u nás Dcer mnohokrát smutného. Tu škálu dlouho opomíjenou, zatlačovanou budovatelskými písněmi a ódami na vyrubané tuny uhlí a litry mléka od krav údernic. Oslovila jsem proto pana Hynka. Ten v době krátce po pohřbu připravil největší díl vzpomínkových dokumentů a pro další zainteresoval syna Radka a Irenčiny přátele. Tak se mi začal rozvíjet v rukou vějíř vzpomínek, dat a poznámek k Irenčině životu.

  5. Nejlepší vánočka v životě

    • Rubrika: Příběhy
    • cDcery

       

       

      Náš tatínek, Čeněk Linhart z Lipovce byl odsouzen na čtyři roky odnětí svobody a ke ztrátě občanských práv a propadnutí poloviny majetku.
  6. Děvče z Prahy

    • Rubrika: Příběhy
    • K prvnímu svému rozhovoru po příletu do JarkaPrahy jsem se sešla s paní M. Žije nedaleko autobusového nádraží, ve čtvrti plné protikladů. V nočních hodinách kolem nádraží chodit neradno a naopak nový hotel, který se donedávna jmenoval podle krásného atria a teď patří do své cti dbalého hotelového řetězce Hilton, zalidňuje tuto čtvrť ne právě nejchudšími klienty z "byznysu" a nejen jimi. Přítelkyně paní M. zastává v hotelu důležitou funkci a pozvala nás na kávu. Ejhle, jak je Praha malá! Známe se.

  7. Starostka

    • Rubrika: Příběhy
    • Paní F. mi před návštěvou u ní telefonicky radila, abych zastavila v jejich vesnici kohokoliv, protože ji každý zná a ví, kde bydlí.

  8. Dvě sestry

    • Rubrika: Příběhy
    • Přijíždíme a kostelní zvony na náměstí právě odbíjejí poledne. Je neděle, teplý deštivý den. Při hledání domu paní J. se znakem lékárny se přenáším v duchu do světa popisovaného ve starých románech. Představuji si tatínka paní J., jak po ránu před více než půlstoletím otevírá dveře své lékárny na náměstíj

      www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/

       

  9. Bojovnice

    • Rubrika: Příběhy
    • Z dopisu od paní P. vím, že se bojí cestovat. Těch pár kilometrů z města, kde žije, do malého městečka kousek od polských hranic, kde vyrůstala, snese pouze v autě s manželem. Popis cesty k ní domů je dokonalý. Z nádraží jedu na periférii tramvají, míjím paneláky, obytné komplexy vybudované z betonových prefabrikátů stejné depresivní šedé barvy, dědictví po socialistické architektuře zvyšující ubytovací kapacity měst.

  10. Dcera pana ředitele

    • Rubrika: Příběhy
    • Když jsem otiskla oznámení ve zpravodaji Konfederace politických vězňů (KPV), že hledám dcery politických vězňů ochotných mluvit o svých zkušenostech, jedno z kritérií bylo jejich stáří 5 — 12 let během padesátých letech. Paní K. mi odpověděla dopisem oznamujícím:

Další příběhy