Přejít na navigaci

  1. Vianoce 2014

    • Rubrika: Příběhy
    • Vánoční zamyšlení Juliany Brezinské

      Ku koncu roka, pred Vianocami, ja aj v podvečer svojho života musím smutne konštatovať, že sa mi definitívne skončil stredo-vek. Stratilo sa veľa pekných tradícií, zvykov, zážitkov, ktoré ako spomienky osvetľujú moje detstvo. Advent, roráty, naše detské, netrpezlivé opakovanie stále tej istej otázky: koľko raz sa ešte vyspíme, kým príde Ježiško?

      Pokračování po kliknutí na titulek   

  2. Batôžtek k Vianociam

    • Rubrika: Příběhy
    • (zo spomienok dcéry politického väzňa)

           Písal sa rok 1955. Moja mamička hoci bola chudobná, vždy dbala nato, aby sme boli vzdelané, sčítané. Ani neviem kde pozberala peniaze na knihy, ktoré sme vždy dostávali na Vianoce. Ako som sa len na knihu od Ježiška tešievala. Ja a sestry sme pod stromčekom mali knihu či uštrikovanú čiapku, alebo ušité šatôčky, ale mama tam nemala nikdy nič. Cez rok sme dostávali pokaždým, keď sme šli na svätú omšu jednu korunu a druhú korunu do kina. Hoci som sa už dávno z toho vyspovedala, ale ja som si tie koruny odkladala do jedného malého batôžka.

      Pokračování po kliknutí na titulek  

  3. Rozhovor s mamičkou

    • Rubrika: Příběhy
    • Paní Juliana Brezinská, dcera ze Slovenska, nám poslala zajímavý dokument. Přepis rozhovoru se svou maminkou v roce 1990. Tento svůj příběh zaslala na Výzvu ke spolupráci prostřednictvím elektronických médií, uveřejněnou na našich stránkách.

      Rozhovor s mamičkou byl nahrán na diktafóne v roku 1990, ktorý mi daroval Tibor Divinec  z Kanady. Přepis rozhovoru s mamičkou som písala autenticky, teda s chybami, v nárečí, akým hovorila. Presné znenie na kazete je nasledovné :

      Pokračování po kliknutí na titulek 

  4. Příběh Evy Kucíkové

    • Rubrika: Příběhy
    • Pátrám po stopách svého otce, Františka Tůmy, nar. 27. 7. 1917 v obci Hůrky u Lišova v Jižních Čechách. Chci vám vyprávět jeho historii.

      Po smrti svého staršího bratra převzal otec hospodářskou usedlost Hůrky čp. 33 u Lišova v Jižních Čechách. Nevím již přesný rok, kdy se tak stalo, ale myslím, že to bylo roku 1947. Já jsem byla dána do výchovy otcovi po soudním jednání s mojí matkou, u které jsem nikdy nevyrůstala, ale nechala mne u pěstounů, bez toho, že by přispívala na moje potřeby. Když se to otec dozvěděl, tak začalo soudní jednání, matka od něj žádala podle otcových slov 100.000 tehdejších korun, které ji sice slíbil, ale nikdy nedal s tím, že si nebude „kupovat“ vlastní dítě.

      Pokračování po kliknutí na titulek

  5. Příběh Arnoštky Dobšové

    • Rubrika: Příběhy
    • Vážení přátelé,

      již delší dobu jsem se odhodlávala, že napíšu náš příběh, který jsme prožívali po roce 1950. Naléhavé nutkání napsat nebo resp. odepsat do novin, které odebíráme (Mladá fronta Dnes) jsem měla hlavně v době, kdy běžel seriál Zdivočelá země a kdy se jednou ozval soudruh Miroslav Grebeníček a myslím, že i současný předseda KSČ Filip, s konstatováním, že celý seriál je propaganda. Děkuji panu Stráskému o jeho pravdivý popis doby. Vždy jsem si říkala, že v některých částech seriálu to byl jen mírný odvar toho, co jsem si zapamatovala z let 1951—1963 a co jsem skutečně prožila.   Do vzpomínek se mi z větší intenzitou vloudil smutek po zhlédnutí filmu PIKNIK, který vysílala ČT. 

      Pokračování po kliknutí na titulek 

  6. Jak …Ismy 20. století zamíchaly s našimi osudy

    • Rubrika: Příběhy
    • V pohraničí žila německá rodina, otec pekař, matka jeho výrobky prodávala v malém koloniále a jejich tři synové. Otci se jako pekaři, který byl důležitý jako zásobovací prvek, a také skutečnost, že je „jen“ poloviční Němec, dařilo se odvodu do války a na frontu vyhýbat. Nevadilo to sousedům do té doby, než na frontách začali umírat jejich manželé, děti, vnuci. Na sousedskou „přímluvu“ je otec posléze na frontu povolán, krátce nato zajat. V květnových dnech 1945 se ve sběrném táboře v České Třebové narodí matce jejich čtvrté dítě, tak vroucně otcem očekávaná holčička. Tuto zprávu mu ještě stačí matka sdělit, bohužel však již jako německému zajatci ve vlakovém transportu do Ruska. Náhoda? Než však doběhne pro dítě do tábora, aby mu ho ukázala, transport odjede. Pekař nikdy svoji dcerku již nespatří.

      Pokračování po kliknutí na titulek

  7. Jaroslava Matoušková – rodina politického vězně v 50. letech

    • Rubrika: Příběhy
    • Jedna z dcer 50. let vzpomíná na tísnivou atmosféru a šikanu ze strany komunistického režimu, která postihla její rodinu po odsouzení otce v politickém procesu.

      Pokračování po kliknutí na titulek  

  8. Příběh Květoslavy Moravečkové

    • Rubrika: Příběhy
    • Květušce Moravečkové od Hany

      V Malíně — na okraji  Kutné Hory — znám  200 let  starou chalupu,  hospodářské stavení, kde sídlí  Květuška  Moravečková, rozená Fuksová a kde si  generace  podávaly  nejen ruce, předávaly  GRUNT  i  životní zkušenosti.

      Pokračování po kliknutí na titulek  

  9. SILVESTR na PÚ v Jilemnici v roce 1952

    • Rubrika: Příběhy
    • Prosincová návštěva mé maminky na pracovním útvaru v Jilemnici měla dalekosáhlé pokračování. Maminka byla po celý svůj život statečná, přivezla k návštěvě malou placatou lahvičku, v nestřeženém okamžiku tento skvost zmizel za gumou mého rukávu od tepláků.

  10. Vánoce v pardubickém kriminále

    • Rubrika: Příběhy
    • Bylo — nebylo — ale ono se to skutečně stalo.  Někdy v 50. letech, v pardubickém kriminále mne vybrali jako nádeníka k zedníkům, se mnou byla u raportu Jiřina  Fárková,  děvčica  z Horní Bečvy, znaly jsme se ještě předtím z pracovního útvaru z Jilemnice a Varnsdorfu. Pardubice byly sice ženským „lágrem“, ale pro běžnou údržbu všech řemeslných prací tam byl úplně od nás izolován malý mužský muklovský barák, který se nacházel za vysokou zdí, se zvláštní bránou, byli tam většinou krajské případy, pouze několik málo, tenkráte postarších státních muklů. Mimochodem též jeden můj pozdější příbuzný Josef Myška — ten opravoval stroje na různých dílnách.

      Celý článek po kliknutí na titulek

Další příběhy