Přejít na navigaci

  1. Komunismus se sápe lidem i po duši

    • Rubrika: Příběhy
    • Konference Spravedlnost v právní státě byla zaštítěna paní doktorkou Ivou Brožovou, předsedkyní Nejvyššího soudu České republiky. Když jsem o konferenci psala, zmínila jsem se i o tom, že vlastně paní doktorka patří mezi nás Dcery. Pojďme a přečtěme si, její příběh.

      Dcery.cz

      Napsat vzpomínku na svého otce plukovníka Milana Zapletala letce 311. bombardovací perutě RAF se ukázalo být pro mne velmi náročné. Vyšlo totiž najevo, že jeho úmrtí je stále živou ranou. Pamatuji si ho jako muže vzbuzujícího respekt svou přirozenou autoritou, specificky vtipného a nesmírně náročného na své děti, zejména syna. Měl mne velmi rád a určitě jsem mu byla nejbližší.

  2. Česala jsem maminku a hrála si s jejími vlasy

    • Rubrika: Příběhy
    • Ozvala se Daniela z Curychu. Žije tam pár let, jinak od svých sedmnácti pobývala v Austrálii. Emigrovala tam se svými rodiči. Nabízí nám svůj příběh. Když jsem ho upravovala, měla jsem oči plné slz.

      Dcery.cz

  3. Tvrdé poučení pro pedagoga

    • Rubrika: Příběhy
    • Předloni jsme byly ke konci roku v jedné příbramské základní škole. Na pozvání jedné z Dcer, paní Mgr. Dagmar Moravcové. Náš program byl bohatý, vždyť jsme tam jely čtyři. Tenkrát jsem si vyfotografovala dětmi malovaný betlém, který jsem použila pro naši gratulaci k Vánocům a do nového roku 2010. Dáša tenkrát četla z dopisů svých rodičů. Bylo to dojemné, ale její příběh pořád nebyl na našich stránkách. Až dnes…

      Na fotografii jsem s tatínkem při jednom z prvních setkání s ním po návratu z vězení. Narodila jsem se jako nemanželské dítě, protože moji rodiče se nemohli vzít z toho důvodu, že v tu dobu, co byla maminka těhotná, byl tatínek chvíli na svobodě, byl na něj vydán zatykač a schovával se. Koukám dost udiveně na toho cizího pána, protože jsem ho viděla prvně, až když mi bylo více než tři roky.

      Dcery.cz

  4. Vzpomínka na Masarykovo výročí narození v podání Mirky Bočkové

    • Rubrika: Příběhy
    • Dcery — příběhy

      Když jsem četla na svahu rakouských Alp Mirčin příspěvek, slíbila jsem si, že ho musím co nejdříve nabídnout čtenářům našich stránek. Vždyť na takových příbězích se nejlépe dokumentuje ubohost a zlotřilost minulého režimu.

      Klikněte na titulek a čtěte, prosím, dál…

  5. Lída Zouharová Švédová převzala medaili

  6. Táta si přál, abych učila studenty dějepis střední Evropy

    • Rubrika: Příběhy
    • Potkaly jsme se s Janou Berkovou o prázdninách letošního roku. Připravovala se konference v Olomouci a Jana slíbila účast na programu. Slib splnila v míře vrchovaté. Všichni, kdo jsme byli mezi posluchači, jsme byli Janiným příspěvkem, velmi civilním, bez technického zázemí a podpor, nadšeni. Zaujala. Naším prvořadým úkolem je  zasadit se o to, aby Janiny profesionální zkušenosti byly využity i v našich školách. Dobové vánoční fotografie dokreslují příběh, který mi takto kraťoučce před vánočními svátky přibyl do schránky elektronické pošty.

      Dcery

  7. My byli těmi třískami, co odletovaly jako bezcenný odpad

    • Rubrika: Příběhy
    • DceryOmlouvám se, zasáhl zřejmě šotek nebo cosi, co pod něj musím skrýt — svou nepozornost. U příběhu, který mi poslaly sestry Hana Součková a Marie Janalíková loňského léta, nastala chyba v obrázkové příloze. Opravila jsem ji, ale ráno nebyla ani chyba, ani příběh.

      Naše rodina žije v jihovýchodní části Moravy ve městě Komenského v Uherském Brodě.Tam na hlavním náměstí pod kostelem je starý měšťanský dům, který v roce 1899 koupil náš dědeček a zřídil tu lékárnu a drogerii. Vychovali s babičkou pět dětí, jedním z nich byl náš tatínek. Vystudoval farmacii, přírodní vědy a v roce 1940 převzal po dědečkovi dům s lékárnou a drogerií a zřídil zde výrobnu léčiv, především inhalolu pro lázně Luhačovice. Lidé za ním do lékárny rádi chodili, nejen pro medicínu, ale i pro radu a milé slovo. Byl známý a oblíbený, také velký vlastenec a patriot. Za války pomáhal finančně studentům i několika rodinám, jejichž otcové byli v koncentráku. Vzpomenu příhodu, kterou znám z vyprávění. Klikněte na nadpis a čtěte dál.

  8. Rydževská, jednou zase Dyrževská, ale především Bydžovská, dcera politického vězně

    • Rubrika: Příběhy
    • Před koncem roku mi napsala paní Eva Horňáková. Slíbila zavzpomínat na své dětství bez táty, poslala mi fotografie z těch časů a příběh jejího tatínka uveřejněný v novinách. A pak dlouho nic. Zavolala jsem jí. Vysvětlila mi, že nemá dost sil, aby se vrhla na psaní. Přesto mi poslala onu malou vzpomínku na tatínkův návrat z vězení, kterou jsem použila do příspěvku do senátu (viz http://www.dcery.cz/?nid=716&lang=cz). Včera mi elektronický pošťák přinesl vzpomínání sportovkyně, která se za své příjmení, které získala po otci, nikdy nestyděla. Snad proto jí ho okolí schválně prznilo.

      Držme Evě palce, vždyť by měla psát nové a další, oprašovat vzpomínky, zkoušet paměť pro mladou generaci, pro ty dosud nevěřící. Tak klikněte, prosím. Na název.

  9. Cesta do Ilavy

    • Rubrika: Příběhy
    • Těš se, milá čtenářko či čtenáři, máš před sebou příběh napsaný krásnou slovenštinou. Je ze života dítěte politického vězně, takže nejde o příběh veselý, ale v každém směru jazykově a literárně hodnotný.

      Dcery

      Motto: Všetci by  sme chceli v živote vyhrávať. Dnešná prehra, však môže byť našou výhrou v budúcnosti.

      Východná časť Slovenska má svoje  osobité čaro. Hornatú a lesnatú časť striedajú  nížiny a dediny sa tu podobajú jedna druhej. Domy postavené z obidvoch strán hradskej, vyzerajú ako ovečky v maštali, ktoré obstúpili válov a trpezlivo čakajú, čo sa v ňom objaví.

  10. Velezrada v Písku

    • Rubrika: Příběhy
    • DcerySetkala jsem se se dvěma sestrami v kavárně. Už si ani nemusíme říkat, jak kdo vypadá. Zkrátka Dcery se poznají, i když je v místnosti narváno. Vysvětlitelné?  K věci — získala jsem nový příběh a slib, že se obě ještě zamyslí nad literární podobou svých vzpomínek. Tak neváhejme a  začtěme se, příběh je před námi:

      Bydleli jsme v Písku   v rodinné vilce. Tatínek byl středoškolský profesor, učil matematiku a deskriptívu na průmyslové škole strojnické. Maminka nebyla zaměstnaná, starala se o rodinu a domácnost. Byly jsme tři sestry. Tatínek byl po roce 1945 v zemském výboru za lidovou stranu a angažoval se v problematice školství a mládeže. Po únoru 1948 — v dubnu 1948 byl přeložen za  trest na střední školu do Podmokel u Děčína, což byla na tehdejší dobu  obtížně překonatelná vzdálenost.    Později ho přeložili do Českých Budějovic, kam denně dojížděl vlakem.

Další příběhy