Přejít na navigaci

Dcery z Uherského Brodu u Památníku obětem železné opony

  • Datum: 2.12.2016 v 17:56,
  • Přidat komentář
  • Již potřetí jsme se 25. listopadu 2016 zúčastnily zajímavé akce v Mikulově, pietního aktu u Památníku obětem železné opony a odborné mezinárodní konference „Železná opona — odvaha, odhodlání, statečnost“.

    Pokračování po kliknutí na titulek 

Již potřetí jsme se 25. listopadu 2016 zúčastnily zajímavé akce v Mikulově, pietního aktu u Památníku obětem železné opony a odborné mezinárodní konference „Železná opona — odvaha, odhodlání, statečnost“.

Samotný památník připomíná ty, kteří zahynuli na hranicích Jihomoravského kraje a Dolního Rakouska při překonávání železné opony v letech 1950 — 1985. Tvoří jej 53 kovových stél, každá z nich symbolizuje jednoho zabitého člověka. Jména jednotlivých obětí z Československa, Polska a Rakouska jsou vyřezána přímo na stélách. „…je působivé vejít dovnitř a projít se mezi stélami…když fouká vítr, kov zvláštním způsobem zní…“

Úvodní slovo na pietním aktu přednesl pan Miroslav Kasáček, předseda kolegia o.s. Paměť a hosty přivítal starosta Mikulova, pak promluvil zástupce ministerstva kultury, honorární konzul Rakouska a zástupce Jihomoravského kraje,  duchovní slovo přednesl a požehnal shromáždění probošt mikulovský. Po položení věnců a zatroubení večerky jsme se přesunuli do mikulovského zámku, kde se konala konference.

Nejdříve vystoupil zástupce Platformy evropské paměti a svědomí — JUSTICE 0.2 Mgr. Lubo Molbacher, dále zástupce Muzea Lichtenberg Berlin Dr. Thomas Thiele, pak promluvil zástupce KPV Leo Žídek. Poté vystoupili partneři projektu — jak je projekt vnímán na rakouské straně, následoval referát „Železná opona na jihu Moravy“  —  Mgr. Ing. Pavel Vaněk, pak o dezerci pohraničníků promluvil Mgr. Libor Svoboda a referát „Železná opona — pohled z druhé strany“ přednesl Mag. Philipp Lesiak.

Následoval příběh Josefa Hlavatého „Touha po svobodě a emigraci“, který vyprávěl Luděk Navara. Tento příběh měl dobrý konec. Pan Hlavatý přeletěl hranice na rogalu, poháněném motorem z trabantu. Rozhodl se pro tento druh útěku poté, co jej úřady komunistického Československa nepustily do Jugoslavie. Manželku s jedním dítětem pustily, on s druhým tříletým dítětem, kterého si přivázal k sobě, přeletěl hranici rogalem. Na druhé straně železné opony se všichni čtyři šťastně setkali.

Konferenci ukončil a s účastníky se rozloučil opět pan Kasáček.

Připomínat si oběti železné opony je důležité. Je to důležitější každým rokem, s kterým se hraniční pásmo, strážní věže a ostnaté dráty ztrácejí v mlze odcházejícího času.

Svoboda není samozřejmost, stála životy mnoha lidí, nesmíme na to zapomínat. Zvláště je třeba o tom mluvit před mladými lidmi na našich besedách ve školách.

Hana Součková