Přejít na navigaci

Radostné a požehnané Vánoce

  • Datum: 13.12.2010 v 23:00,
  • 1 komentář
  • Půjdem spolu do Betléma? Ano! Toto je betlém malovaný na skle. Můžete ho spatřit na výstavě v Betlémské kapli. Prosím klikněte na titulek a čtěte dál.

Vážené dámy,

jako nejmladší z vás všech mi patří imaginární právo rozdělovat dárky u našeho imaginárního vánočního stolu a blahopřát ostatním k  Vánocům. Věřte, že to dělám nesmírně ráda. Jsem ráda, že existuje naše společenství a že je silné. Nepochybně každá z nás si (kdysi) prožila svou dávku nespravedlnosti a křivdy. Těší mne, že tyto prožitky nezpůsobily ukřivděnost či zatrpklost, ale motivují a nutí nás k tomu, abychom tyto negativní vjemy přetavily do budoucích pozitiv, abychom neustále přispívaly k tomu, aby se duše tohoto národa neztratila, aby dějiny nebyly zapomenuty a abychom nebyli nuceni si je zopakovat. Není to jednoduchý úkol, ale mám za to, že jsme se jej zhostily, jak jsme nejlépe dovedly.

Nejsem spisovatelka, tím méně mistr psaného slova. Dokonce mám leckdy pocit, že vše důležité, hodnotné a zásadní již bylo řečeno či napsáno lidmi mnohem moudřejšími a chytřejšími, než jsem já, a že by ke zlepšení dalšího běhu světa úplně postačovalo, kdybychom si jejich slova častěji připomínali. Když jsem se zamýšlela nad tím, co bych na tomto místě jako nejmladší vám všem zkušenějším měla a mohla přát, opět jsem se — dle svého zvyku — uchýlila k ideám těch moudrých. Nechci, aby to vyznělo jako klišé (neboť tak odpovídá většina dotázaných), pokud zde napíšu, že ze všech květin miluji nejvíce čajové růže a ze všech spisovatelů Karla Čapka. Je to skutečně tak. Už jemu vytýkala dobová kritika, že se příliš staví „za národ“, „za pravdu“, že je možná až naivně patetický. Já mu rozumím. Tím výrazněji pak taková nemodernost či dokonce nemódnost vyniká v mém věku a v této době. Ale stále tuto svoji staromódnost považuji za lepší než snahu hlásat jen populární názory, abychom se my sami stali populárnějšími, oblíbenějšími, abychom se pro ty ostatní stali ikonou. A protože Karel Čapek byl nepochybně mnohem moudřejší a chytřejší, než já, odcituji na tomto místě jeho přání, které on sám nazval Modlitbou za pravdu:

„Bože, vrať světu pravdu! Bude to víc, než smlouva míru, bude to cennější než každé spojenectví. Nikdo, žádný národ, žádný stát si nebudiž jist, pokud mohou být lidské vztahy kdykoli korumpovány nástroji lži. Nebude jistoty, nebude smluv, nebude ničeho platného a bezpečného, pokud vědomí kteréhokoliv národa bude zkřivováno záměrnou lží. Za každou lží jde úklad a násilí; každá lež je útok na bezpečí světa. Nikdo nebude žít v míru ani za nejsilnější hradbou z oceli a betonu; okřídlená lež se vysměje všem vašim pevnostem. Zbavit svět lži je víc než odzbrojení. Jaké to bylo divné jasnozření, když náš Masaryk vepsal do našeho státního znaku slova Pravda vítězí. Jako by tušil, že jednou lež podnikne generální útok na náš stát a národ, a už předem razil heslo pro toto utkání. S tím heslem můžeme jít do boje; ale jenom s tím heslem může jít celý svět do míru. Neboť jenom bez lži se mohou lidé a národy dorozumět, ať mluví jazykem kterýmkoliv. Bože, vrať světu pravdu.“

Radostné a požehnané Vánoce!

Markéta Čermínová