Našla jsem Dceru Dagmaru
- Datum: 11.1.2012 v 6:32,
- Přidat komentář
-
Elektronickou poštou mi dorazila zpráva od Haničky Truncové. Ano, nová Dcera Dagmar. Klikněme na titulek a začtěme se. Další z ostrých střepů, které se zadírají do srdce a kvůli kterým musíme zůstat připraveni a pro tuto ostražitost vychovávat naše nástupce.
Častokráte jsem vzpomněla na jistou HOLCICKU z pardubického kriminálu, na Helenku……nikde, na žádné akci jsme se nepotkaly nebo spíše nepoznaly. Až jsem si přečetla v našem Zpravodaji, že vedení KPV blahopřeje k narozeninám….také Helence. Pídila jsem se po kontaktech, měly jsme v Pardubicích společnou přítelkyni Slávku Gollovou, čekala jsem dychtivě na odpověď — ta přišla od DCERY Helenky.
Maminka je vážně nemocná, na invalidním vozíku, nikdo neví zdali vnímá své okolí, zdali rozumí — i když sama nemluví. Donedávna byla prý fit, a tak si vyčítám svoji liknavost — jenže vše přichází tak, jak to má být.
Našla jsem DCERU, která se Helence narodila během vyšetřovací vazby v Českém Těšíně, následně byla matka s dcerou na PANKRÁCI, mohla dítě pouze odkojit, pak už jenom vidět za drátem, za sklem, různě……při krátkých návštěvách, nemohla ji hladit, polaskat, povozit v kočárku, nic z toho, co patří k citlivému poutu mezi matkou a dítětem.
Pokud se Helenka vracela v Pardubicích od návštěvy nikdy neplakala, nebyla sama — takových opuštěných maminek bylo na lágru vícero, byly to hrdinky, statečné ženy, my tenkráte svobodné dívky jsme jejich hoře do důsledku nechápaly, tam, za vysokou zdí a ostnatými dráty se neukazovaly niterné city, slzy byly někde zakopané, spíše jsme nacházely slova útěchy nebo vizi do budoucna.
Chtěla jsem si s Helenkou popovídat — místo toho posílám postupně část svých vzpomínek hlavně na kriminál v Pardubicích, aby DCERA Helenky věděla, jak se asi žilo její mamince daleko od domova, od její rodiny — věděla, že její DCERA je vychovaná v příbuzenstvu rodiny — to byla útěcha bez konečného „výsledku“ vzájemných vztahů.
Pouze si přeji, aby DCERY přivítaly srdečně naši novou DCERU Dagmaru, aby se mezi námi cítila dobře.
Hana Truncová — Johnová