Cestou na chaloupku
- Datum: 24.5.2008 v 22:49,
- Přidat komentář
-
Za Turnovem vyjedu Paceřák, kopec, kterému říkal táta magnetickej. Vždycky, když jsme jeli do Liberce, tak jsme se museli pořádně rozjet, abychom bez zadýchání vyjeli na vrcholek. Běda, když nás zabrzdilo nějaké pomalejší auto, to se muselo přeřazovat na nižší rychlosti a řidič mohl dělat psí kusy, byl opravdu jak magnetem přitahován ke kopci. Dnešní cesta na chaloupku mě zanesla v mysli do dávné minulosti, když jsem seděla vedle táty, naše tatřička pětasedmdesátka měla staženou střechu, vítr mi cuchal vlasy a my jsme tenkrát překonali ten opravdový, nikoli pohádkový magnetický kopec na jeden zátah. A pak, pak už tu byly Hodkovice nad Mohelkou, s náměstím taky do kopce. Dnes už řídím sama a jedu cíleně do Hodkovic. Za paní Věrou Čihákovou-Hanzalovou, Dcerou, kterou mezi nás přivedl článek o svíčkové U Medvídků z časopisu Výběr.
Paní Čiháková na mě čekala na náměstí u Masarykovy sochy. Za krátko jsme se usadily spolu v pokoji domečku v Poštovské ulici (život tropí hlouposti, tatínek byl poštmistr) a povídaly si. Než nám paní Čiháková napíše svůj příběh, přidám na naše stránky zprávu o tom, že Člověk v tísni — projekt Příběhy bezpráví proběhl také ve škole v Hodkovicích. Píše o tom paní učitelka Mgr. Pavlína Fialová:
V listopadu se naše škola zapojila do projektu "Příběhy bezpráví". Tento projekt měl žáky seznámit s obdobím komunismu v našem státě. V rámci projektu se uskutečnila beseda s paní Věrou Čihákovou, která žákům devátých tříd vyprávěla, jak jí a její rodině komunisté zasáhli do života.
A takto v odezvě na besedu píšou žákyně 9. tříd:
Před měsícem nás navštívila paní Čiháková, aby nám vyprávěla o politických vězních. Ona o tomto tématu hodně ví, protože její tatínek byl jedním z nich. Vyprávěla, jak nevinně to začalo a jak bylo vězení pro tátu nespravedlivé. Byl potrestán, že věděl víc než ostatní. Mluvila o svých pocitech, o tom, jak to poznamenalo její život. Například nemohla jít po základní škole na vybranou školu. Popisovala, jak na jejich rodinu koukali někteří lidé skrz prsty. Myslím, že nebylo vůbec lehké žít v 50. letech jak pro vězně, tak pro jejich rodiny. Překvapilo mne, kolik bylo neprávem zavřených lidí. Mne osobně beseda zaujala a myslím, že i ostatní, protože tiše naslouchali. (Eva Jírová 9.A)
Beseda o komunismu se mi velice líbila. Paní, která nám svůj příběh vyprávěla byla sympatická a určitě toho hodně prožila. Pro nás to bylo zajímavé zpestření výuky. Dozvěděli jsme se o nových věcech, o kterých jsem netušila, že se staly. Uvítala bych více takových hodin. (Lucie Bartošová 9.B)
Dozvěděli jsme se o komunistickém režimu víc než z různých knih. Překvapilo mne, jak byli komunisté krutí. (Eliška Jindrová 9.B)
Beseda byla zajímavá, bylo vidět, že paní to sama prožila. Odpovídala i na naše otázky. (Iveta Hejlová 9.A)
Nezbývá mi než dodat: kéž se paní Čihákové rozepíše pero a máme co nejdříve možnost si přečíst o jejím životě na malém městě v rodině postižené otcovou perzekucí v 50. letech. Vždyť jen za tu chvilku, po kterou jsme spolu hovořily, jsem se dozvěděla o mnohém, co do dneška svým způsobem omezuje život paní Věry. Nízký důchod a vysoké doplatky na léky to jsou ty palčivosti, které je třeba společně řešit, říkám si. Paní Čiháková je členkou KPV v Liberci, o problematiku 50. let se zajímá intenzivně. Nemyslí jen na sebe, ale zmiňuje se i o nespravedlnostech, které se dotýkají jiných dětí politických vězňů, jako jsou dosud nedotažené restituce, pokračování komunistického bezpráví při nenavracení např. polovin zabaveného nemovitého majetku vězňům či jejich dětem.
Tohle jsou impulsy pro činnost našeho občanského sdružení Dcery 50. let. Jen se do toho dát. Snad najdeme oporu i v našich politicích. Uvidíme.