Přejít na navigaci

banner-dcery-cz

  1. Jsou dny, kdy člověk lační po pochvale…

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • …a tu je.

      Když si přečteme příspěvek Hany Součkové "Přítel — básník", když se podíváme na webové stránky "Hlasu z pasínku" — www.inext.cz/…/default.htm, pak nám opravdu mile zazní básníkova pochvala z dopisu Haně Součkové. Děkujeme, pane Karle Vysloužile. Dcery.cz

      viz dále klikněte na nadpis

  2. Vězenkyní dříve, než se narodila

    • Rubrika: Příběhy

    • DceryTenhle příběh se opozdil. Už jsem se omluvila panu inženýru Adolfu Rázkovi, který nám jej poskytl již loni. Slíbila jsem, že se pokusím uveřejnit na našich webových stránkách žádost o pomoc. O jakou? Obracím se na Vás, čtenářky a čtenáři, pokud znáte někoho s podobným osudem, jaký potkal paní Janu, tedy je narozen ve věznici 50. let, prosím, ozvěte se mi. V rubrice "Kontakty" naleznete adresu. Děkuji a těším se, že naše pátrání bude úspěšné, nikoli však veselé.

      Ve svazku č. 113 knihy narozených v roce 1949 najdeme k datu 21. srpna 1949 jméno Jana, která se jako tisíce jiných narodila v Praze 2, na Novém Městě č. p. 441, ale která se odlišovala od ostatních. Byla totiž od 4. 12. 1948 vězenkyní. Nejprve Okresní soudní věznice v České Lípě, která sama v květnu žádala "vzhledem k vysokému stavu těhotenství… dovolí-li to povaha deliktu, propuštění", tedy propuštění budoucí maminky Věry Schejbalové.

  3. Přítel — básník

    • Rubrika: Příběhy

    • Vyzvala jsem Dcery, aby popsaly spontánně nějakou vzpomínku, která se jim vryla jako dítěti politického vězně hluboko do duše. A hle, dcery doktora Součka z Uherského Brodu píší (ta druhá vzpomínka je pod názvem "Z opačné strany mříží" od Marie).

      Dcery

  4. Z opačné strany mříží

    • Rubrika: Příběhy

    • Dcery

      Moje vzpomínka je o člověku z opačné strany mříží. Můj tatínek byl v letech 1957 až 1960 v Iĺavě, kde coby vězeň lékárník pracoval ve vězeňské nemocnici.

      Začátkem roku 1960 jsem onemocněla infekční žloutenkou, tatínek se trápil, že mně nemůže pomoci.

  5. A zase Leopoldov a zase smrt, tentokrát při útěku

    • Rubrika: Příběhy

    • S paní Marií Ryšavou, rozenou Vaníčkovou jsem se potkala v Nové Pace na konci ledna 2008. Zmínila se krátce o svém osudu. Požádala jsem ji o příběh její rodiny pro naše webové stránky. Brzy mi vyhověla. Skrze tento příběh se můžeme přesvědčit, jak komunistický systém formoval životy lidí. Před mřížemi i za nimi.

      Dcery

       

  6. Kdo byl vlastně staříček Nevtípil?

    • Rubrika: Příběhy

    • DceryOtázku jsem si vypůjčila z vyprávění paní doktorky Šimanské, rozené Nevtípilové, které jsme uveřejnili na našich stránkách pod názvem "Jak se pochovávalo v Leopoldově". Paní doktorka mi napsala: …byli u nás Vaši mladí filmaři a já tak skončila podrobnou zpověď dobré venkovské rodiny, kterou zničili komunisté. Byl to den sváteční — natáčení, diskuse, prohlížení fotografií a nakonec návštěva rodného domu mého otce v nedalekých Kozlovicích.…Předkládám opis curriculum vitae mého otce,které jsem psala v roce 1945 a dostala jsem pochvalu a jedničku od našeho češtináře.

  7. Projekt Dcer 50. let představen v Hovorech na bělidle ČR 6

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • V úterý 18. března 2008 v Hovorech na bělidle Českého rozhlasu 6 Jana Švehlová a Zuzana Dražilová představily Projekt Dcery 50. let. Kdo má zájem, může si z rozhlasového archivu tento pořad poslechnout. Tady je link:

       http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_po=1967

  8. O natáčení s Dcerami — Studenti točí s Třeštíkovou Dcery 50. let

    • Rubrika: Napsali jste nám

    • 18. března 2008  6:59 iDNES.cz

      Svět je uvidí pod názvem Daughters of the Enemy, tedy dcery nepřítele; v Česku ponese rozsáhlé dokumentární svědectví jméno Dcery 50. let.

      Dcery

  9. V tu dobu se u nás objevila jedna stará dáma

    • Rubrika: Příběhy

    • DceryKladenská Dcera přišla mezi nás na setkání do Carpe Diem. Velmi těžko se jí hovořilo. Byl to takový zvláštní den. Setkaly jsme se v novém prostředí a přišla si s námi popovídat paní Kánská. Konečně nastal den a Milada se rozepsala:

      Pocházím z poměrně zámožné rodiny. Můj dědeček spolu se svými syny vlastnili velkou stavební firmu, která byla, tuším, od roku 1948 v národní správě. Hned v tom roce se můj tatínek stal členem protistátní skupiny, protože komunisty velice nenáviděl.

  10. Tak my si jdeme pro ten dobytek…

    • Rubrika: Příběhy

    • Otevřela jsem si svoji elektronickou poštu a ejhle — dostávám nový příběh Dcery. Než Vám ho, milé čtenářky a čtenáři, nabídnu, začtěme se do průvodních slov paní Rybákové, která nám tuto jinou ilustraci padesátých let zprostředkovává:

      Posílám Vám v příloze další smutný příběh jedné z DCER, paní Hanky Bicencové. Je to přítelkyně mé maminky, seznámily se v učilišti Rudého Letova, což bylo jediné místo, kde se mohly s "laskavým svolením soudruhů" vyučit nástrojařkami, přestože obě měly výborné výsledky na základní škole a plánovaly studia. Paní Hanka se v učilišti ocitla na základě příběhu, který Vám posílám, a moje maminka, protože byla statkářovou dcerou,který vlastnil čtyřiadvacet hektarů zemědělské půdy. Nejprve jí ale jeden místní soudruh nabídl práci v nedaleké cihelně. Maminčin tatínek zemřel záhy na následky kriminálu (práce v dolech), kam byl uvržen, jelikož nechtěl vstoupit do družstva. Moc mne mrzí, že mi nebylo dáno jej poznat.Chci Vám velmi poděkovat za Vaše úsilí, prostřednictvím kterého "oživujete" ztracenou paměť lidí a upozorňujete ty, kteří nechtěli a nechtějí vidět a vědět — na zločiny, které se zde děly ve jménu nesmyslné ideologie.

      Dcery

      Dejme se tedy do čtení:

Nepřehlédněte

Další příběhy