Přejít na navigaci

  1. Neřvi, ten otec je darebák aneb Příběh Věry Pytlíčkové-Indrové,

    • Rubrika: Příběhy

    • dcery politického vězně padesátých let Jaromíra Indry

      v

      Měla jsem štěstí, že jsem vyrůstala v rodině, kde platila pravidla chování založená na upřímnosti, pracovitosti, obětavosti, na lásce k lidem, k vlasti, k přírodě a na čestném chování. Dědeček byl předseda Klubu turistů ve Vyškově, pracoval jako knihař ve svém podniku, který s babičkou založili.

      Babička vedla knihkupectví, knihařství a papírnictví padesát let. Můj otec podnik převzal v roce 1945. Tatínek Jaromír Indra, narozený v roce 1913, byl od svých sedmi let členem Junáka. Bratra, bratrance a mě vychovával v duchu jeho zásad. V letech 1948 a 1949 jsem byla i já krátce světluškou. Otec byl oblastním velitelem a před naším domem se v neděli odehrávaly nástupy jednotlivých oddílů. To byl pro mě silný zážitek.

       

  2. Irenku už na elektronické adrese, ale ani na té suchdolské neseženete

    • Rubrika: Příběhy

    • Zasáhl osud a o prázdninách nám ji vzal. Nám všem. Už, když jsem psala krátkou zprávu o jejím odchodu pro naše webové stránky, uvědomila jsem si, Irenkaže Irenčin příběh nemáme k dispozici. Jen střípky, střípečky to byly, co jsem posbírala mezi námi Dcerami. I když jsem se je s velkým úsilím snažila poskládat jako archeolog nalezené kousky nádob, v tuto chvíli jsem rezignovala. Ne však na dlouho. Vždyť jedním z našich cílů je přece zachytit co nejvíc příběhů pro budoucí pokolení, aby si naši potomci při studiu historických materiálů mohli rozvinout barevnou škálu příběhů z let mládí našeho, u nás Dcer mnohokrát smutného. Tu škálu dlouho opomíjenou, zatlačovanou budovatelskými písněmi a ódami na vyrubané tuny uhlí a litry mléka od krav údernic. Oslovila jsem proto pana Hynka. Ten v době krátce po pohřbu připravil největší díl vzpomínkových dokumentů a pro další zainteresoval syna Radka a Irenčiny přátele. Tak se mi začal rozvíjet v rukou vějíř vzpomínek, dat a poznámek k Irenčině životu.

  3. Nejlepší vánočka v životě

    • Rubrika: Příběhy

    • cDcery

       

       

      Náš tatínek, Čeněk Linhart z Lipovce byl odsouzen na čtyři roky odnětí svobody a ke ztrátě občanských práv a propadnutí poloviny majetku.

  4. Děvče z Prahy

    • Rubrika: Příběhy

    • K prvnímu svému rozhovoru po příletu do JarkaPrahy jsem se sešla s paní M. Žije nedaleko autobusového nádraží, ve čtvrti plné protikladů. V nočních hodinách kolem nádraží chodit neradno a naopak nový hotel, který se donedávna jmenoval podle krásného atria a teď patří do své cti dbalého hotelového řetězce Hilton, zalidňuje tuto čtvrť ne právě nejchudšími klienty z "byznysu" a nejen jimi. Přítelkyně paní M. zastává v hotelu důležitou funkci a pozvala nás na kávu. Ejhle, jak je Praha malá! Známe se.

  5. Starostka

    • Rubrika: Příběhy

    • Paní F. mi před návštěvou u ní telefonicky radila, abych zastavila v jejich vesnici kohokoliv, protože ji každý zná a ví, kde bydlí.

  6. Dvě sestry

    • Rubrika: Příběhy

    • Přijíždíme a kostelní zvony na náměstí právě odbíjejí poledne. Je neděle, teplý deštivý den. Při hledání domu paní J. se znakem lékárny se přenáším v duchu do světa popisovaného ve starých románech. Představuji si tatínka paní J., jak po ránu před více než půlstoletím otevírá dveře své lékárny na náměstíj

      www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/

       

  7. Bojovnice

    • Rubrika: Příběhy

    • Z dopisu od paní P. vím, že se bojí cestovat. Těch pár kilometrů z města, kde žije, do malého městečka kousek od polských hranic, kde vyrůstala, snese pouze v autě s manželem. Popis cesty k ní domů je dokonalý. Z nádraží jedu na periférii tramvají, míjím paneláky, obytné komplexy vybudované z betonových prefabrikátů stejné depresivní šedé barvy, dědictví po socialistické architektuře zvyšující ubytovací kapacity měst.

  8. Dcera pana ředitele

    • Rubrika: Příběhy

    • Když jsem otiskla oznámení ve zpravodaji Konfederace politických vězňů (KPV), že hledám dcery politických vězňů ochotných mluvit o svých zkušenostech, jedno z kritérií bylo jejich stáří 5 — 12 let během padesátých letech. Paní K. mi odpověděla dopisem oznamujícím:

  9. Politikova maminka

    • Rubrika: Příběhy

    • Tento rozhovor se odehrává v jedné z nejproslulejších pražských kaváren. Z velkých oken je dech beroucí vyhlídka na řeku Vltavu, na Pražský hrad, na jedno z nejfotografovanějších, protože nejfotogeničtějších míst Prahy.  Pohádka nebo magie?

  10. Pohádkový příběh

    • Rubrika: Příběhy

    • Když paní O. přichází do smluvené hotelové restaurace, mohli byste si ji lehce splést s americkou podnikatelkou, přicházející uzavřít nějaký obchod, na který neměla v náročném dni čas. K mému překvapení předkládá kopii rozsudku nad matkou ze září roku 1950. Vysvětluje: „Můžete potkat podvodníky tvrdící, že jejich rodiče byli vězněni.“

Další příběhy