Ve Zpravodaji Konfederace politických vězňů v říjnu 1998 vyšla Výzva k sestrám z KPV, které navštěvovaly základní školu v letech 1948–1953, jejichž rodiče byli političtí vězni v 50. letech a které by byly ochotny o svých zážitcích z té doby mluvit. Pod výzvou byla podepsána Jana Roubíková (Švehlová).
Na tuto výzvu se přihlásilo 13 dcer. S těmito se Jana zkontaktovala a v září 1999 nás navštívila a vyzpovídala. Bylo to velmi silné a emotivní – poprvé o této těžké době mluvit. Na závěr se Jana zeptala, zda bychom se chtěly vzájemně poznat.
Jana Švehlová odešla z Československa v roce 1966 do Anglie a v roce 1973 do USA. V letech 1992–1999 studovala na Univerzitě George Washingtona politickou psychologii a naše výpovědi použila ve své dizertační práci „Dcera nepřítele státu: psychologické efekty stalinismu na dcery politických vězňů“.
Naše první společné setkání se uskutečnilo 9. listopadu 2000 v Hradci Králové. Sešlo se nás 10: Eva Deckerová, Milada Holišová, Marie Janalíková, Eva Langrová, Jarka Matoušková, Věra Pavlovcová, Hana Součková, Dáša Stachová, Jana Švehlová a Eva Vláhová. Dále mezi dcery, které se přihlásily na Janinu výzvu, patřily Jindřiška Grimmová, Marie Valoušková a Drahomíra Arnoštová. Na druhé setkání 6. září 2001 mezi nás přišla ještě Věra Pytlíčková.
Další setkávání se konalo v Praze v sídle KPV, na Revoluční ulici a díky paní Mládkové bylo několikrát i v Sovových mlýnech. Vetkly jsme si za cíl mluvit o svých zkušenostech s totalitou a rozšiřovat naše příběhy mladým lidem ve školách. Několik dcer natočilo v Českém rozhlase 6 svou výpověď v cyklu Pamětníci, další vystoupily v České televizi.
V roce 2008 se uskutečnil rozsáhlý audiovizuální projekt Dcery 50. let, kde byly zaznamenány výpovědi 35 dcer z Česka i Slovenska. Natáčeli je studenti FAMU pod dohledem dokumentaristky Heleny Třeštíkové. Tomuto projektu byla Evropskou komisí udělena Zlatá hvězda, kterou přebíraly dvě dcery spolu s Janou Švehlovou v Bruselu. Dále byl v ČT v roce 2010 natočen 14dílný cyklus Děti 50. let. Hodně dcer spolupracuje s Člověkem v tísni a pořádá besedy o svých zkušenostech v 50. letech na školách. Za pomoci Michala Kuchty byl v roce 2006 založen web Dcery.cz, který o rok později převzala Zuzana Vittvarová.
Při našem dvanáctém setkání 14. 5. 2008 se v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR uskutečnila prezentace vznikajícího projektu Dcery 50. let. Ten den jsme založily občanské sdružení téhož jména. Byl založen účet a zvolena rada, v níž byly Eva Vláhová, Marie Janalíková, Věra Pytlíčková, Zuzana Vittvarová a Ludmila Voříšková. Výborem byla zvolena předsedkyní Eva, místopředsedkyní Marie. Hospodařením byla pověřena Ludmila, vedením webových stránek Zuzana.
Velkým počinem bylo na podzim roku 2011 vydání dvou knih s našimi příběhy. 18. října představila Jana Švehlová svou knihu Dcery nepřátel státu, které požehnal arcibiskup Dominik Duka. Jsou zde uvedeny příběhy jedenácti dcer. Jsou to vlastně přeložené výpovědi prvních dcer, které jsou součástí její dizertační práce. Hlavní kapitolou je osobní příběh Jany a vyznání, co ji vedlo k tomuto tématu a k vydání vlastní knihy.
O pár dnů později (31. října) byla v Refektáři kláštera Emauzy pokřtěna druhá kniha příběhů Dcer, Osudová kaňka. Editorkou knihy je Zuzana Vittvarová – obsahuje 61 příběhů, které Zuzana sbírala hlavně mailovou, ale i klasickou poštou, telefonicky i osobně. Patří jí za toto dílo naše velké poděkování.
Další naší aktivitou je pořádání Dnů Dcer na festivalu Mene Tekel vždy na konci února. Organizaci této akce má na starost též Zuzana. Podle určených témat vybírá vystoupení Dcer. Posluchači jsou studenti vybraných škol.
Při této akci byla v roce 2010 uspořádána v Karolinu výstava uměleckých fotografií Dcer, jejíž autorkou byla paní Sava Hlavacek ze Švýcarska. Tuto výstavu jsme zopakovaly v roce 2013 spolu s fotografiemi Jiřího Doležela v Galerii Panského domu v Uherském Brodě.
