Přejít na navigaci

Moje statečná maminka

  • Datum: 17.4.2008 v 20:41,
  • Přidat komentář
  • Příběh je z těch mála, které se dotýkají těch před mřížemi. Mnohdy opravdu balancovali mezi životem tam a údělem z nejtěžších — vychovávat a živit děti, povzbuzovat vězněné a přitom se nenechat tímto osudem ucloumat (viz "V tu dobu se u nás objevila jedna stará dáma" od stejné autorky).

    Povolenka-k-navsteve-vezeni

    V době, kdy byl můj tatínek zatčen, tak byl po velmi těžké chorobě a během třech měsíců se měl podrobit operaci. Vše bylo odloženo o téměř devět let a tatínek to na štěstí přežil.

    Vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu mu byly povoleny balíky. Myslím, že jeden za měsíc. Byl ve vyšetřovací vazbě v Bartolomějské ulici. Jezdili jsme tam s maminkou a dívali se ve dvoře až někam nahoru do zamřížovaného okna, kde mávala nějaká ruka — snad tatínkova.

Co všechno obsahoval balík se již úplně nepamatuji, jen vím, že tam bylo maso v sádle, bábovka a čisté prádlo.

Prochazkovi V místnosti, kde bylo několik stolů se balíky předávaly a důkladně prohlížely. Maminka se snažila, aby náš balík prohlížel muž — bachař, protože ženy — bachařky byly o moc horší. Při tomto prohlížení, rozřezávání a rozpíchávání všeho jsem vždy umírala strachy. Moje statečná maminka vždy vymyslila způsob, jak tatínkovi v balíku předat informace o všem, co se děje. Tak večer při chystání balíku zprávy psané, nevím na čem, ani čím, vkládala do nádoby s rozpuštěným sádlem, nebo zapékala do bábovky. Dokonce tam dala i fotografie nás dětí.

ProchazkoviJednou dokonce rafinovaně na spodky přišila do pasu kus látky a na ni vyšila bílou nití slovo „párej“. Pod tím byl na látce napsaný dopis. Tatínek vše našel. Dozvěděl se tak, kdo byl dále zatčen, kdo co řekl a jaká je situace venku. Po návratu z vězení vyprávěl, jak byly tyto zprávy pro něj důležité.

Já jsem ovšem byla vždy šťastná, že to dobře dopadlo. Nic nenašli a naši maminku nezavřeli.

Milada Šulcová, roz. Procházková

Redakce: Zuzana Vittvarová