Přejít na navigaci

  1. Nové logo Spolku Dcery 50.let

    • Rubrika: Příběhy
  2. Můj příběh

    • Rubrika: Příběhy
    • Jmenuji se Ladislava Guričová, roz. Ptáčková, narodila jsem se  26.12.1938 v malé pohraniční vesničce Střelná na pomezí Moravy a Slovenska do rodiny rolníka jako pátá dcera. Moji rodiče měli poměrně velkou zemědělskou usedlost, tatínek byl pokrokový zemědělec — pěstoval mimo jiné travná semena, která dodával  Šlechtitelské stanici v Rožnově pod Radhoštěm. Vlastnil zemědělské stroje, mlátičku na obilí — to všechno usnadňovalo práci, ale přesto jsme všichni dřeli už od dětství. Tatínek se po roce 1948 zapojil do protistátní skupiny SVĚTLANA, protože bytostně nesouhlasil s nastoleným komunistickým  režimem. 

      Pokračování po kliknutí na titulek  

  3. Vzpomínky na okupaci v roce 1968 

    • Rubrika: Příběhy
    • Poznámky k textům bývají až na konci výtisků — udělám výjimku, aby čtenář věděl o tehdejších podmínkách cestování, o práci „pasového oddělení“, o pasivním cestovním ruchu na Západ, platidlo české koruny nebylo na kurzovní listině, tudíž nebylo možné vyměnit v tuzemsku ani zahraničí sebemenší obnos valut mimo povoleného mini obnosu DESETI marek zde v zemi.

      Pokračování po kliknutí na titulek           

  4. Traumata

    • Rubrika: Příběhy
    • Lidská  mysl… psychologie …… vnější  události …… silná  vůle ……

      Bude  vůbec  stačit  papír ???

      Aby  celý  souhrn  mého  písma  byl  jasný, je  třeba  začínat  jak se  říká    „ od  ADAMA „ .

      Pokračování po kliknutí na titulek         

  5. TOMU UŽ JE DÁVNO… TO  UŽ SE  NIKDY NEVRÁTÍ ….

    • Rubrika: Příběhy
    • KALKOFEN  NEBOLI  VÁPENKA  V  KRUŠNÝCH  HORÁCH  byla  oáza  v  přírodě.  Překrásná  hájenka — daleko  široko  jediný  dům  kde  byl  telefon. Hned  naproti  stála  horská  chata -  hospoda  u  Günthrů, jednopatrová  s  velkou  terasou, útulnou  jídelnou kde  vévodily  nad  stoly  velikánské  petrolejové  lustry, denně  se  čistily  cylindry, aby  se   večerní  osvětlení  blýskalo — až  v  polovině   třicátých  let  20.století  se  všude  na  Krušných  horách  zaváděla  elektřina  do  chalup  — do  domů.

      Pokračování po kliknutí na titulek   

  6. Příběh Ludmily Cibulkové — Kabátové

    • Rubrika: Příběhy
    • Dcera politického vězně padesátých let Ludmila Cibulková-Kabátová

      stručný nástin příběhu naší rodiny, která byla stíhána komunistickým režimem

      Můj otec Jan Kabát, narozený 18. 2. 1902, pracoval před zatčením jako technický úředník na Technických úřadech Magistrátu města Plzně. Maminka byla v domácnosti. Byli jsme dva sourozenci, já a starší bratr Jan. Bydleli jsme v rodinném domku na předměstí Plzně. Když tatínka zatkli, mně bylo 9 let a bratrovi 14 let.

      Pokračování po kliknutí na titulek      

  7. Vianoce 2014

    • Rubrika: Příběhy
    • Vánoční zamyšlení Juliany Brezinské

      Ku koncu roka, pred Vianocami, ja aj v podvečer svojho života musím smutne konštatovať, že sa mi definitívne skončil stredo-vek. Stratilo sa veľa pekných tradícií, zvykov, zážitkov, ktoré ako spomienky osvetľujú moje detstvo. Advent, roráty, naše detské, netrpezlivé opakovanie stále tej istej otázky: koľko raz sa ešte vyspíme, kým príde Ježiško?

      Pokračování po kliknutí na titulek   

  8. Batôžtek k Vianociam

    • Rubrika: Příběhy
    • (zo spomienok dcéry politického väzňa)

           Písal sa rok 1955. Moja mamička hoci bola chudobná, vždy dbala nato, aby sme boli vzdelané, sčítané. Ani neviem kde pozberala peniaze na knihy, ktoré sme vždy dostávali na Vianoce. Ako som sa len na knihu od Ježiška tešievala. Ja a sestry sme pod stromčekom mali knihu či uštrikovanú čiapku, alebo ušité šatôčky, ale mama tam nemala nikdy nič. Cez rok sme dostávali pokaždým, keď sme šli na svätú omšu jednu korunu a druhú korunu do kina. Hoci som sa už dávno z toho vyspovedala, ale ja som si tie koruny odkladala do jedného malého batôžka.

      Pokračování po kliknutí na titulek  

  9. Rozhovor s mamičkou

    • Rubrika: Příběhy
    • Paní Juliana Brezinská, dcera ze Slovenska, nám poslala zajímavý dokument. Přepis rozhovoru se svou maminkou v roce 1990. Tento svůj příběh zaslala na Výzvu ke spolupráci prostřednictvím elektronických médií, uveřejněnou na našich stránkách.

      Rozhovor s mamičkou byl nahrán na diktafóne v roku 1990, ktorý mi daroval Tibor Divinec  z Kanady. Přepis rozhovoru s mamičkou som písala autenticky, teda s chybami, v nárečí, akým hovorila. Presné znenie na kazete je nasledovné :

      Pokračování po kliknutí na titulek 

  10. Příběh Evy Kucíkové

    • Rubrika: Příběhy
    • Pátrám po stopách svého otce, Františka Tůmy, nar. 27. 7. 1917 v obci Hůrky u Lišova v Jižních Čechách. Chci vám vyprávět jeho historii.

      Po smrti svého staršího bratra převzal otec hospodářskou usedlost Hůrky čp. 33 u Lišova v Jižních Čechách. Nevím již přesný rok, kdy se tak stalo, ale myslím, že to bylo roku 1947. Já jsem byla dána do výchovy otcovi po soudním jednání s mojí matkou, u které jsem nikdy nevyrůstala, ale nechala mne u pěstounů, bez toho, že by přispívala na moje potřeby. Když se to otec dozvěděl, tak začalo soudní jednání, matka od něj žádala podle otcových slov 100.000 tehdejších korun, které ji sice slíbil, ale nikdy nedal s tím, že si nebude „kupovat“ vlastní dítě.

      Pokračování po kliknutí na titulek

Další příběhy